"Taky rozlišuju mezi nepravdou a lží. Nepravda se stává lží, když je tam ten úmysl lhát."


Přesně tak, a proto ač lhaní nemám ráda, tak jsem velmi opatrná, než něco nazvu LŽÍ (a myslím, že to, kolikrát jsem to udělala tady za tu dlouhou dobu, co sem chodím, by se dalo spočítat na prstech jedné ruky).

Protože LŽÍ to, chci-li být poctivá k sobě i k tomu druhému, to mohu nazvat, jen když jsem si JISTÁ, že

- to bylo opravdu jinak, než ten člověk tvrdí
- že on VÍ, že to bylo jinak, a něco jiného tvrdí SCHVÁLNĚ (a ne že si to nepamatuje, špatně si to vyložil...)
Což je opravdu málokdy (abych si tím byla takto jistá)

Když řekne "myslím si, že...." tak je to prakticky neprůstřelné, protože jak můžu s jistotou tvrdit, že si něco NEmyslí, když mu do hlavy nevidím? Maximálně můžu říct, že mu to nevěřím, ale ne že LŽE.

Totéž ovšem platí i v opačném gardu, takže obdobné výtky neberu ani vůči sobě.

A myslím si, že pokud někdo tvrdí, že ten druhej lže, tak zas pokud chce být vůči němu i sobě férovej, tak by měl být schopen říct, v čem konkrétně, dokonce je to tomu obviněnýmu svým způsobem "dlužnej". Není-li a obviňuje-li "jen tak", tak je to těžce nefér (případně je možný, že je to nějaká duševní porucha, a pak za to ovšem nemůže )