Grainne,

polopravdy jsou skutečně nebezpečné, dokonce nebezpečnější než lži (shodou okolností toto bylo oblíbené tvrzení toho člověka, o kterém jsem na začátku této diskuse mluvila, že lhal často a že jsem to dlouhé roky nepoznala, a až zpětně jsem si uvědomila, že přesně takto to dělal - nelhal na sto procent, ale tu pravdu si "ohnul", aby se mu to hodilo do krámu).

Ale pořád nechápu, jak někdo může označovat za LEŽ KAŽDOU nepravdu, protože pro LEŽ tam přece musí být ÚMYSL.

Chápu, že je to někdy těžké až nemožné rozlišit (protože do hlavy tomu člověku nevidíš a často nevíš, jestli on opravdu neví nebo ví a lže, takže často je to jen na svědomí toho dotyčného), ale aspoň teoreticky je to přece jasné (nebo aspoň doteď jsem si myslela, že je).