manipulátory obvykle rychle poznám, už od dětství... dlouho jsem to považovala za jednoduché, nechápala jsem, jak to, že to někdo nevidí, jak je možné, že sebou nechá manipulovat, pak jsem zjistila, že to není běžné a netušila jsem, kde se ve mně ta schopnost bere... až jako hodně dospělá (a s vlastníma dětma) jsem si uvědomila, že moje vlastní matka je neskutečná manipulátorka a že s námi manipuluje celý život - já to u ní prostě neviděla... zpětně mi došlo jak to bylo ve skutečnosti se spoustou věcí v mém dětství, jak pokřivený náhled mi to dalo... dneska si tu její snahu o manipulaci velmi dobře uvědomuju a je mi jasné, že právě díky ní mám na to takový radar u jiných...
takže třeba pro představu - maminka v nás vzbudila dojem, že ona je naše ochránkyně a tatínek je přísným drábem (já bych ti to dovolila, ale táta by se zlobil), když jsem něco provedla, řekla to tátovi, aby mě pak před ním mohla "bránit" (řekla mu to beze mne, obranu nastoupila až přede mnou), když se s tátou hádali, vždycky hledala ochranu a argumenty u nás, svěřovala se nám, stěžovala si na tátu...
pokud se jí nevěnuje dostatečná pozornost, onemocní... obvykle je průběh pokaždé stejný - zjištění závažné choroby ("je zázrak, že v takovém stavu ještě žije"), několik vyšetření a pak to nějak utichne (tohle trvá už dobrých 15-20 let)
má tendenci s námi mávat pořád, ale už se tak snadno nedám, i když občas zjistím, že jsem ani nepostřehla jak, ale zase dělám něco proti své vůli, jen abych jí vyhověla...