"pocit, že se s někým necítíte dobře, ale nevíte vlastně proč, metody cukru a biče, vzbuzování pocitu výjimečnosti (patří sem i "ty jediná mi rozumíš) u oběti a následné snižování sebevědomí stylem vařené žáby, pocit, že každé vaše slovo, čin učiněný v dobré víře, se obrátí proti vám, pocit, že neustále ustupujete, nebo dáváte, ale není to nic platné ... Navození pocitu bezmocnosti a následné využívání, pocit neustálého tlaku, boje o moc ..."

Ano, pocit že se necítíš dobře a vlastně nevíš proč, protože to není snadno pojmenovatelné a dotyčný by to při konfrontaci pravděpodobně popřel.

Že si vlastně nikdy nejsi jistá, jestli to, co řekneš nebo uděláš, bude "dobře" nebo "špatně", ačkoli u normálního člověka takovou nejistotu nemáš.

Že si o tom nelze s tím dotyčným promluvit, protože se urazí a otočí to proti tobě.

Že ti něco vytýká, ale velmi obecně a tak, aby to na tebe vrhalo špatné světlo (např. ty jsi sobec), ale pokud se pokusíš zjistit, co sobeckého tedy děláš, tak není schopen nebo ochoten to konkretizovat (ale opakuje to pořád dokola).

Nechci se pouštět do nějakého flamu a zničit zajímavou debatu, ale jako naprosto učebnicová ukázka manipulace mi přijde to, o co se pokouší Zetko, namátkou:

- nálepkování (nadávky do lhářů a manipulátorů, u lidí, s nimiž je "ve při", aniž by byl schopen říct, v čem přesně ten člověk lže nebo manipuluje)
- časté variace na téma, že kdo si nemyslí X, je úplně hloupej (přičemž X je často úplnej nesmysl, ale to je v tomto kontextu jedno, podstatný je to, že jakoby už dopředu "vyřadí" lidi, co by si náhodou mohli myslet něco jinýho)
- časté variace na téma, že ženy jsou méně hodnotné než muži
- "dvojí metr" hrubé urážení oponenta, ale urážení SE kvůli nicotným příčinám, nedej bože už pokud se oponent nechá vyprovokovat k ostřejší reakci.

Tady tohle je internetová debata, takže vcelku o nic nejde a všecko je tu vidět, ale když si představím, že by tohle někdo dělal systematicky v reálu, tak mě obcházej mrákoty.