Měla jsem v průběhu života nezávisle na sobě několik opravdu blízkých kamarádek, které kamarádství z mého pohledu bezdůvodně ukončily. S jednou jsem se intenzivně kamarádila 25! let - byla to má nejlepší kamarádka od 12 let, prožily jsme toho spolu fůry a věděly o sobě všechno. Potom, co jsem se odstěhovala do krajského města o cca 3 km dále, se začalo projevovat, že už tak nějak nemá zájem se vídat, dnes si už bohužel ani nezavoláme. Nechci se už opakovaně vnucovat, vycítila jsem, že už nemá zájem, má na vesnici nové kamarádky, které se tam přistěhovaly. Druhá moje kamarádka ukončila přátelství po 12 letech, nějak to vyšumělo - když jsem se jí snažila pozvat na kafe, tak prostě nemá ani jeden z navržených termínů čas a sama žádný nenavrhne - už jsme ji neviděla asi 2 roky a přitom se budu za pár měsíců stěhovat cca 1-2 km od ní a paradoxně se už ani nenavštívíme, a to jsme svého času jezdili i s partnery na společné dovolené. Teď se mi zase zdá, že další kamarádka po 6 letech taky ztrácí zájem, sama se neozve a když jí chci někam vytáhnout, tak se jí to nehodí nebo se domluví, že jo a pak nic. Já jsem taková, že si přátelství hodně cením, je pro mě téměř posvátné, buduju ho a rozhodně neukončuju. I po letech mě takové konce hodně mrzí, stále na to musím myslet. Máte to taky tak? Máte nějakou tu nejlepší kamarádku? Já mám snad už jen pár známých, ale kamarádku ani jednu .