jestli opravdu "sžírání", tak v tom kontextu, co jsem to použila, bych to definovala jako výraznou nespokojenost s tím, že jsem jiná, než bych si přála být/neumím něco, co bych si přála umět.

Řekněme že jako u tý zmiňovaný hry na housle, kdy po dvou měsících umím prstoklad, bych nejela v modu "tak prstoklad už mám zvládnutej, to je fajn, teď můžu začít hrát jednoduchý melodie, a až zvládnu i to, tak zvládnu ještě něco dalšího", ale "jsem naprosto nemožnej trotl, protože neumím hrát jako Oistrach".

Případně pokud po těch dvou měsících zjistím, že sice prstoklad umím, ale že mě to těžce nebaví, tak sžírání by bylo, že toho nenechám s pocitem "zkusila jsem si to a vidím, že to holt opravdu není moje parketa", ale "jsem úplně k ničemu, protože ani na ty housle nejsem schopná se naučit".