jsem rada, ze mne otec dal na "kytaru k taboraku", protoze jsem si pak uzila spoustu hezkych chvil s hudbou, kdyz nepocitam ty hezke chvile se svou kytarou u opravdoveho taboraku

nejsem rada, ze mne nedali na zadny sport....sporty jsem v podstate zacala delat az jako samouk a horko tezko jsem se je ucila (sjezdovky, bezky)....akorat mne naucili plavat, padlovat, jezdit na bruslich na rybnice, jezdit na kole, ale nebyla jsem v zadnem oddile a ted mne to trochu mrzi....i kdyz je fakt, ze tehdy nebyly moznosti jako dneska, zvlast v nasem okresnim meste