Já jsem typ, co má hromadu zájmů, u jedné věci vydržím jen omezenou dobu, pak se přesouvám k další, k řadě z nich se ale po nějaké době, klidně i po letech, zase vracím. Jen pár věcí se mě drží stabilně, ale intenzita věnování se jim je různá. V něčem se zlepšuju, jinde začínám prakticky pokaždé od začátku. Jsou mezi nima věci, na který mám taky talent, ale víc se vlastně věnuju jen jedné z nich, a i tam jsem daleko za hranicema, kterých bych byla schopná dosáhnout, kdybych se na to soustředila. Jenže mně to za to nestojí. Jsem na úrovní, která je pro mě víceméně dostačující, občas se posunu pro radost (ale bez stálého tréninku se to zase postupně vytrácí), ale jinak mi to nestojí za to, abych se vzdávala ostatních věcí. Mně prostě vyhovuje ten široký záběr, i když hlouběji do toho většinu neproniknu.
Netlač dceru do něčeho, co jí není vlastní, jen proto, že ty to máš hozený jinak. Já se u dětí hodně snažím nalézat tu jejich cestu, bez ohledu na to, jaká je moje. Mají jiný naturel