Bydleli jsme na vesnici, kde nebyla samozřejmě žádná nabídka a nasi by nás nikam nevozili. Jeden rok jsem chodila v rámci školy na vcelarsky kroužek, který se spíš nekonal než konal, protože ho vedl nějaký důchodce. Pak jsem rok jezdila na nmcinu do blízkého města, kde to taky probihalo sporadicky, protože učitel pořád nemohl.
Ráda bych bývala chodila na praktický cokoliv, proto rodičům toho docela zazlivam a u děti jsem se snažila postupovat jinak.
bohužel starší syn je extrémní introvert, kterého nikdy nic nebavilo.
Mladší syn postupně zkouší kde co. Tři roky oddiloveh plavání, tři roky kytara, treti rok floorbal a začíná stolní tenis.