Zdravím. Potkal jsem po 35 letech bývalou spolužačku. Oba jsme "svobodní" po svých manželských zkušenostech. Děti obou už dávno z hnízda,a samosebou i vnoučata. Dost často se vídáváme,několik víkendů se spolužáky na chalupě jejich rodičů, výpomoc na domě atd. Asi tak rok a půl se stýkáme tak nějak bez party. Vznikl z toho hodně přátelský vztah. Po svých zkušenostech,jaksi nechce už chlapa ani vidět,mě bere jako nej. přítele.Nic mezi námi nebylo.Bydlíme od sebe dost daleko.Jenže stále častěji se chce setkávat,na chalupu,na výlet atd.Píšeme si,voláme. A já jsem se pomaloučku zamiloval.Jednou jsem se odhodlal,a vyznal jsem se ji,že bych se nebál s ní zestárnout.Se slzama v očích mi odpověděla,že to nepůjde.Požádala mě .ať zůstaneme pouze přáteli.
Poradí mi někdo jak dál? Nechci ji ztratit ani tak,či tak.