Naši byli velmi pohodlní a sami nesportovali - takže neviděli důvod, proč já bych měla. Já o to dost stála a začala jsem se vlastní iniciativou až na druhém stupni. Nepřišli se mrknou na jediný zápas...prostě podpora nula.To mě mrzelo dost. Úplně nejvíc jsem toužila jezdit na koni, opakovaně zamítnuto. To mi bylo líto tolik, že jsem několik let nemoha ani v TV vidět koně, hned jsem se rozbulela.
Na druhou stranu mě dali do lidušky, a to nikoliv na hudební nástroj drtit stupnice, ale na kreslení, což mě několik let hodně bavilo.
Jak jsem psala v tématu o motivaci dětí, chtěla jsem to pak svým dětem vynahradit (podpora zájmů,sportu),až jsem to možná přehnala....