Nejvíc úspěchů jsem ve Francii vždycky sklízela s českým křišťálem. Malovanou keramiku mají Francouzi sami krásnou, koneckonců přišla k nám (bílá fajánsová) víceméně od nich. To bych tam nebrala.

Potom velmi oceňovali, když jsem jim napekla české vánoční cukroví. Popř. by se asi dalo od někoho nechat upéct. Víc, než lázeňské oplatky. Ve Francii mají analogii cukroví pouze v Alsasku, západnější oblasti to neznají.

Trefily se i grafické listy s pražskými motivy, kalendáře a diáře s obrázky Prahy.

Na výměny do rodiny jsem už brala obvykle něco osobnějšího - předem jsme si vždycky nějakou dobu psali, tj. napsali jsme si i o svých koníčcích. Takže třeba nadšenému modeláři jsem vezla české balzové slepovací modely letadýlek. Nebo chlapci se zájmem o geologii sadu českých minerálů.

Lidová hudba...no, možná pro nějakého fajnšmekra, ale jinak...spíš ne.

Dost často také vozím různé hezky balené sady tužek a pastelů Kohinoor, ty umělecké řady mají slušnou kvalitu.