jak už padlo, je hroutit se a hroutit se... často je to jen fráze, znamenající, že toho má člověk dost - pak to jako frázi beru...
pak je skutečné zhroucení a to je průšvih, ale tam je reakce jasná, lékař, léky, veškerá pomoc, snaha nedospět už k takovému bodu (a stejně i to se může opakovat)
a nějaké hrané hroucení v podobě omdlívání, to beru čistě pragmaticky, sama jsem omdlívací typ a tak v poklidu sesunu dotyčného na zem, zvednu nohy, otřu čelo, podám vodu a nechám odpočinout - žádné drama