Promiň, v minulosti jsem žádné slohy o mamince tvého muže nečetla. Takže vycházím jen z toho, co tady čtu a bojím se. Bojím se, že můj syn dospěje a najde si slečnu. Tu si vezme a díky společnému životu s ní se změní jeho životní hodnoty. Bude mě jezdit navštívit jen v rámci velkých rodinných srazů 3x ročně. Budu se (oprávněně) cítit odstrčená, osamocená.

Je mi cca 50 let. Moji rodiče jsou přes 70 let. Fyzicky a hlavně psychicky bohužel dost opotřebovaní. Na spoustu věcí mají zcela odlišné názory, než já. Ač se vzájemně snažíme vyhýbat střetům, velmi (ale opravdu velmi) často vznikají. Přesto jsou to moji rodiče. 18 let jsem s nimi žila ve společné domácnosti, 24 let mě živili, šatili... Za mnohé jsem jim vděčná. Takže ač je s nimi teď život velmi náročný, neodkopnu je. Na úkor pohodlí mé základní rodiny (muž, syn) se jim věnuju. Vídáme se 3-4x do měsíce.