Tak kdybych tu měla vypisovat, co všechno se za těch x let stalo, že se to dopracovalo až sem, tak bych tu psala do večera.
Důležité není co říká, ale jak se cítíme v její přítomnosti.
Při setkání s ní máte nepříjemný pocit, pocit, že vás někdo stále tlačí do nečeho, co nechcete. Ať děláte co děláte, tak vám to nutí. Po chvilce už opravdu citíte takový neklid v těle, že máte pocit, že vybuchnete, pokud ta osoba okamžitě neodejde.
Po jejím odchodu si vaříte meduňku a nebo rovnou dáváte panáka a říkáte si, ne, tak to příště už fakt nedám! No a druhý den ráno ejhle telefon a vše pokračuje nanovo.

To není o tom, co říká, ale jak se chová a co z ní vyzařuje.
Já bych opravdu o tchýni stála, a byla jsem poslední z rodiny, kdo jí ještě zvládal, ale i mě došly baterky.