Jako dítě jsem kreslila pořád a už tehdy mě udivovaly poznámky na to téma, a to nejen od dospělých, ale hlavně od ostatních dětí. Nakreslila jsem třeba postavu a padaly neustálé dotazy typu: "kdo to je?" nebo jsem postavu jen načrtla a jiné dítě: " tady to nemáš spojený, ty čáry, to MUSÍŠ dokreslit" jsem si už tenkrát říkala, jak je možné, že jsou lidi tak bez fantazie připomíná mi to díl ze Simpsonových, kdy se Bart snaží si představit, že jede na jinou exkurzi, než do továrny na krabice, ale i v představách skončí u továrny na krabice s dovětkem "zatracená televize, zabíjí fantazii u dětí" Popravdě, mám dodnes problém s nedostatkem fantazie u ostatních, nejsem to zkrátka schopná pochopit. Ale co, zase moje logické myšlení je na houby

U dětí se každopádně nerozvíjí a nepodporuje a potlačuje kde co. Jak se říká - rodiče nás naučí chodit a mluvit, aby nás poté učili sedět a mlčet