Děkuju všem za trochu naděje. Ono právě těch možností chodit mezi lidi není. Práce, z práce nákup, děti, teď začaly kroužky, úkoly, domácnost, padnu do postele a tak pořád dokola. Dodělávám si ještě atestaci. V práci jsem mezi skoro samými ženskými, navíc jsem poměrně velký introvert, který se špatně seznamuje. Rodiče se mi snaží pomáhat, ale sami mají nějaké zdravotní problémy, tak je nechci moc využívat. Ráda bych šla na koncert, mám ráda klasiku, klidně i sama, ale prostě utopie :-( Kluci jsou prostě ještě malí a po tom všem, čím jsme prošli, tak jsou na mě hodně upnutí. Snažím se jim hodně věnovat. Měla jsem je hodně pozdě, dlouho se nedařilo. Pracuju na sobě, ale je mi ale samotné prostě moc smutno.