...no, ja kdysi četla, že z kolektivních sportu je nejtvrdší fotbal a národní házená.

S hráčem česke národní hazene jsem chodila a fakt tedy nechápu, jak to ti kluci muzou hrat - hraje se na betonu, po zápasech byl dost sedrenej a pomlacenej -holt obrana.... sem tam vykloubeny prsty, vyhozeny kolena.... to jsem prostě nikdy nepochopila, tenhle sport. ...

Fotbalistu-brankare, mam ted doma - syna - imrvere slezly nehty na nohou - jak ho nekdo prislapne, v podstate komplet narostly všechny nehty na nouhach nemá uz vic jak rok - ted se k tomu čerstve přidaly i odreny nohy do krve, jak je sucho, tak trava a puda v brankovišti je leckde dost tristni.... Dost často ma zhmozdene klouby na prstech - když chyta prudkou ránu a mic mu otoci prst, obcas neco nataženého .... naštěstí se nám prozatím vyhybaji velke urazy typu zlomenin a urazu obličeje .... je rozumny a sam říka, ze když vidi rozbehnuteho protihrace, snazim se zastavit míč nohou a ne po nem skočit , ze fakt nechce mit cizi koleno v obliceji.... modřiny, pohmožděniny atd.dost bezne. ..ty vůbec neresi...

Me přijde, ze jak jsou oba tyhle sporty hodne kontaktní, při fotbale pri velke rychlosti +ty kovový spunty u profi hráčů .... pri národní hazene v kombinaci s tim silenym povrchem, chrániče navic 00prd, ja jim to spíš verim (pomineme-li simulace,ze) že je ten kontakt proste hodne boli...no a pak ta největší bolest odezni, event.se to zastříkne, funguji urcite hrou vylavene hormony (adrenalin, testosteron, endorfiny) no a hraje se dal.... nepřijde mi na tom ani nic k diveni...
spis se divim, ze to ti kluci/chlapy hrajou a jsou do toho tak zapálení... ja mam sport spojeny spis s radostí z pohybu... kontaktní bolest, to neni nic pro mne ...