Sam,

přesně tak.

To, co říká Monty a Grainne, je víc než pochopitelný v případě, že je ta druhá strana generál magor, kterej by Ti chtěl diktovat podle svejch pravidel úplně všecko, měl by hodně nesmyslnejch požadavků a dělal by to tak, že by Ti to šlo přes závit.

Ale doteď jsem si myslela, že většina nebo aspoň docela dost lidí je normální a víceméně v pohodě a dá se s nima domluvit.

A že se dá s úspěchem předpokládat, že nikdo není zvědavej na to, aby mu někdo něco diktoval, nejde po nikom chtít, aby skákal, tak jak já pískám, ale pokud někomu, s kým budu muset dlouhodobě koexistovat, vyjdu občas vstříc ve věcech, který mně nic neudělaj a jemu to udělá radost, tak pokud to není ten generál magor, tak k čemu mi bude, když se zabarikáduju na svejch pozicích a z principu budu vykřikovat, že stran rohlíku neustoupím ani náhodou?