Znám jen jeden příklad. Můj strýc emigroval někdy cca 1969 do Paříže. Vzal si Francouzku, měli dvě děti, později třetí. Žili v bytě 1 + 1 i se psem. Strýc byl vyučený automechanik, takže za komunistů by se u nás měl možná jako prase v žitě. Tam žili stylem, že koupil starou ojetinu, tu opravil a prodal za víc. Kolikrát celá rodina čekala, až večer přijde táta z práce, donese peníze, a půjde se koupit jídlo. Paní nevařila, nepracovala, až když se narodilo třetí dítě, začala pracovat někde jako prodavačka.
Ale! Párkrát přijeli na pár dní do ČR. Ona se vždy tvářila povýšeně, přivezli pokaždé starý obnošený hadry po nich, jakože móda z Francie. Asi jsme ale byli rádi, tenkrát jsem to vnímala jinak a pochopila až později. Tady každej zíral na jejich (pokaždý jiný) dvacet let starý mercedes v porovnání s naší zánovní stodvacítkou
Navíc třeba dárek, který jsme jí dali my, ona tady "omylem" vždycky zapomněla.
Takže vzato čistě materiálně, my tady jsme se měli mnohem líp (byt 3 + 1, chata) dovolené, výlety).