Mam cca 20-ileteho spoluhrace na kuželkách, jehož oblíbenou zábavou je trousit po sociálních sitich úvahy o tom, jak bylo za sociku všechno lepsi. A od lidi, co tu dobu zazili se jaksi presvedcit nenecha.

Když ovšem bylo MS v hokeji v Dansku (tusim), tak se jednoho vecera rozhodl, ze pojede. Koupil si listky na autobus, listky na zapasy a tapetoval site fotkama, jak je to tam skvely a co všechno videl. Pracuje jako skladnik v Coca-Cole.

Tak jsme mu jemne připomněla, aby si na tohle vzpomnel, az zase bude pindat o tom, jak za totace bylo všechno lepsi.

Ale ja se na nej ani nezlobim, omlouva ho jeho mladi a nevedomost a taky to, ze dnesni dvacatnici si to vůbec neumi představit a ani jim to nevysvětlíš. Me to v mladi taky ani neprislo, az ted si plne uvědomuju, jak to bylo ponižující - shaneni vlozek, pasovani tricka z NDR, pionyri, soudruzi, to pokrytectvi atd.

Ja se občas nekam dostala se sportem, a koukala jsem v Italii a Rakousku jak blazen, jak to tam vypada (dodnes staci prejet par km za hranice s Rakouskem a je to znat), ale byli jsme velmi bedlive hlidany patricne prokadrovanym clovekem, který nam byl na ten zajezd pridelen.

Stryc emigroval po 68 do USA. jestli mel naky existencni starosti, to nevim, o tom jsme se nikdy nebavili, byl to takovy bohem a soliter, bez rodiny, bez manželky a deti. Ale procestoval cely svet a to jsem mu tenkrat hrozne zavidela. Strasne jsem chtěla videt Pariz a Londyn a povedlo se mi to az v 1990. Do ty doby jsem si ani nepředstavovala, ze bych to nekdy mohla videt na vlastní oci.