Přidat odpověď
Kruci, přesně tak. Těch 40 let nezmizelo dodnes, bude trvat pár generací, než se z toho národ vzpamatuje. A relativisté (však nebylo tak zle, vlastně bylo v něčem líp a my jsme vůůůbec nebyli privilegovaní) to jen komplikují. V určitém smyslu se to podobá válce, taky trvá mnoho generací, než se z ní národy vzpamatují.
Myslela jsem si, že to svádění ledasčeho na 40 let s komunisty jsou kecy – než jsem vylezla z letadla na Kubě. "Rodiče už jen tak nadávali, s režimem si nezadali, ale nikdy se o nic nesnažili, protoze jak v tom vyrostli, nemelo "nic" cenu. Hlavně držet hubu a krok, nevycnivat." Ano, takhle to tam vypadalo. "Nic nemá cenu." - A tenhle postoj bych neházela na lidi jakožto nedostatečně uvědomělé či schopné, prostě je to převálcovalo, zničilo a oni fakt víc nemůžou.
Jen jsem vlezla do taxíku v Mexiku, všechno zas bylo jinak, normální. Taxíkář cestou z letiště, takto vdovec se třemi dětmi pravil, "Musím hodně pracovat, živím 3 děti." V té větě je vlastně obrovské množství sebevědomí, aktivity a optimismu - což člověk v těch komunistických zemích hledal těžko.
Předchozí