kruci, nechtěla jsem se už dál vyjadřovat, jednak je to mimo téma diskuze, jednak je to už otravné, ale nedá mi to (takže sorry za oboje)...
jednak v žádném případě neobhajuju režim, nijak netoužím po jeho návratu, jsem šťastná za svobodu a neměnila bych
jednak nejsem naivní a hloupé děcko - co píšu, jsou věci, o kterých jsme mnohokrát mluvili i s ostatními ať už z naší vsi nebo odjinud... nejsou to jen dětské vzpomínky, je v tom spousta faktů
jednak poměry ve vsi vycházeli z několika faktorů a podstatné asi bylo, jaké vedení ve vsi bylo, že vojáci tam nechodili za odměnu (spíše naopak) a systém až tak nežrali, o místních nemluvě...
co se týče zakázané kultury, opravdu jsme zpívali kryla, matušku, mišíka (u pionýrských táboráků), četli jsme škvoreckého, kohouta nebo vaculíka... o něčem z toho jsme věděli, že je to zakázané (obvykle u knížek, on se ten modrý cyklostyl dal jinak těžko vysvětlit), o něčem ne... po příchodu do prahy (už po revoluci) jsem byla překvapená, že ty knížky a písničky nikdo jiný moc neznal...
btw skoro každého vždycky překvapilo, že jsme se ve škole učili o osvobození plzně američany


mně prostě vadí, když někdo na věci (a historii) kouká černobíle, bez toho, že pochopíš i to bílé, ti totiž to černé nedává nikdy smysl... jen pokud si připustíme, že spoustě lidí se tenkrát žilo i relativně dobře, pochopíme, co všechno se dá vyměnit za relativní pocit míru, jak se pak stane, že tolik lidí drží hubu a krok, že to nemusí být jen o pokřiveném charakteru a jak je možné, že to tu lidé trpěli tak dlouho... a naopak nemám ráda to naivní pokukování po sousedovic trávníku...