Analfabeto, píšeš, že rozumní předsedové vylučovali důchodce. Ale to byly spíš výjimky.

Já zažila něco jiného. Můj otec byl vyloučen ze strany v roce 1968, bylo mu 34 let a měl dvě malé děti, 6 a 1 rok. Bylo to v Praze a bylo to pro naší rodinu téměř likvidační. Otec musel opustit svou práci, podílel se na vývoji urychlovače částic, tzv. Betatron, se kterým mělo Československo velký úspěch na Expo 57 v Bruselu. Přednášel na VŠ, to skončilo. Šel pracovat do Výzkumného ústavu spojů, bylo to úplně mimo jeho obor. Matka nikdy ve straně nebyla, ale nikdy nemohla být např. primářkou na odd., kde pracovala.
Otcovo vyloučení ze strany se muselo zapisovat např. na přihlášku na VŠ, byly tam kolonky u každého z rodičů členství ve straně do roku 1948, 1968 a nyní. To nemluvím o posudku, který musel mít každý od stranického výboru. Někde člověku udělali tím posudkem peklo na zemi. Zvláště na malých městech nebo vesnicích. Člověk pak musel studium oželet nebo studovat při zaměstnání. Tak jsem studovala nakonec VŠ já.