Kudlo, ono to bylo o lidech. I mezi komunisty byli lidi slušní. Jak by taky ne, víš, co lidí vstoupilo do rodné strany jen proto, aby mohli dělat svou práci? Oni ten komunismus nežrali, ale vpodstatě jim nic jiného nezbývalo. Mezi komunisty byli jak hajzlové, prospěcháři a kariéristi, co se snažili urvat, co se dalo, ale byli tam i lidi slušní a ohleduplní. Toto se stalo tatínkovi mého kamaráda. Vyloučili ho ze strany a za vyloučení se mu omlouvali. On byl v době vyloučení důchodce a jeho rodině se tak nic nestalo. Ten, co ho vylučoval, mu říkal, že radši vyloučí důchodce, než 40-letého člověka, který má děti, které by se pak pro špatný kádrový postudek nedostaly na školu. Mně je teda osobně jedno, že komunisti vylučovali lidi ze své rodné strany, na to mají dejme tomu právo, Mně ńa tom všem vadila ta zrůdnost: nevyloučíme ty, co si mysleli ńěco špatného, vyloučíme XXX lidí (a ještě potrestáme jejich rodiny).
Toto všechno bylo důvodem, proč jsem do rodné strany tenkrát nevstoupila. Protože nečlen je nezajímal a byl na tom stokrát líp, než vyloučený člen. A vyloučit tě mohli kdy´koli a za jakoukoli blbost. I když mi to nečlenství uškodilo v profesní praxi, nedostala jsem práci v oboru, ve kterém jsem studovala a nakonec jsem chodila uklízet, protože o jinou práci jsem nezavadila. Po r. 1989 jsem měla práci obratem ruky, akorát jsem holt neměla praxi.