Mně třeba o přežití připadalo to, co mi vykládal můj známý a jak žil těsně po tom, co mu zkrachovalo podnikání a on se dostal do finančních nepříjemností... Tam ho od bezdomovectví zachránilo prakticky jenom to, že měl svoje vlastní bydlení - prodat ho nechtěl, to se fakt radši uskromnil až na dřeň, a po zaplacení nutných výdajů měl pro sebe na měsíc asi jen 1,5 tisíce na vše. Byl teda v té době svobodný, bezdětný, ale i tak vykládal, jak třeba přemýšlel jestli si za 30 korun dojde k doktorovi když zrovna marodil (bylo to v době kdy ještě fungovaly regulační poplatky), nebo jestli si za ně koupí aspoň chleba a něco k němu... Kdyby ho občas jeho máti nezásobila domácími vajíčky a sezónními výpěstky, tak by dost možná neměl ani "co do huby". Naštěstí se z toho celkem rychle vzpamatoval, neměl problém najít si práci a nějak se z toho vyhrabat, ale i tak, když si na tohle vzpomenu tak mi jde mráz po zádech. Tak něco takového je u mě živoření, ne to, co tu popisuju já, nebo na co se ptala autorka dotazu.