Většinou nebyl problém východní Německo, ale i tam se muselo žádat (kromě pásma u hranic, tuším, takže se tam ze Sudet jezdily nakupovat boty a oblečení, byl větší výběr než u nás). Ale už do Maďarsko nedali příslib každýmu, Maďaři byli podezřelí oportunisti a revizionisti. Jugoška to samý, ne že by to bylo plošně zakázaný, ale prověřovalo se. Kdo jel na Západ, musel většinou nechat doma děti jako rukojmí, hlavně, když jel pracovně, že by si rodinka odcestovala jen tak na dovolenou do Francie častý nebylo. Proto taky řada lidí zdrhala na Západ například přes Irák apod., kde byli na montážích. Návštěvy přibuznejch na Západě byly taky sledovaný, někdy vynucovaný snahou získat spolupráci s StB. Ale byly rozdíly mezi státama, teta se vdala do Švédska a návštěvy byly povolovaný běžně, ale opět jen samotný rodiče. Nakonec i praxe zapisování dětí do 15 do pasů rodiče, jinak řečeno, nevydávání pasů pro děti, bylo součástí tohohle systému kontroly.