Taktik má hezké věci na druhý stupeň, jedno moje dítě mělo jen ty a na všechny předměty a všechny si je schovávám, přírodopis a fyziku jsem si koupila i pro sebe nevyplněnou. Na prvním stupni se mi věci od Taktiku tolik nelíbí.

Já mám pracovní sešity ráda, ale jsem náročná, málokdy mi vyhovuje nějaká řada nebo i jen sešit jako celek. Od první do třetí třídy bych bez pracáků být nechtěla, i když běžně pracuju s lapbooky, pomůckami, s Logicem (Logico Piccolo). Pracovní sešity mi umožňují lépe individualizovat výuku. Vždycky děláme něco společně, i mimo lavice, ve skupinách a tak, ale na procvičování je pak fajn, když může každý dělat svým tempem a to, co ho baví víc. A v tomhle mi tedy pracovní sešit šetří hodně času, dám k dispozici stránky, případně čísla úloh, a děti už dělají, jak potřebují.

Navíc naše Lili a Vili má skvělé pracovní čítanky na rozvoj čtenářské gramotnosti. Jistěže by skoro všechno šlo vymyslet a dělat na něčem jiném, ale tyhle čítanky psal člověk, který věděl, co dělá. Takže i kdybych neměla jiné pracovní sešity, tak tyhle prostě jo.

Pak máme mezipředmětové, a ty jsou skvěle dělané pro kooperativní a mezipředmětovou výuku. Nevyužiju je na 100 %, někdy dám přednost třeba tomu lapbooku, ale na 90 % je máme vyplněné. Akorát se moc nehodí jako zásobárna cvičení na vyplňování (proto mnohým učitelům nevyhovují), je to spíš soubor různých činností, od kterých se dá odpíchnout, nebo naopak jimi zakončit nějakou činnost. Podobně jsou dělané i učebnice, ale třeba ty mi stačí v elektronické podobě.

Jo a snad na každé stránce učebnice nebo pracovního sešitu je nějaké cvičení na tvoření vět, už od první třídy, takže i kdyby jel člověk jen podle toho, tak zrovna v tomto směru fakt děti nestrádají.

No a s tím učením se z vlastních zápisků, na to třeba ještě ve třetí třídě je dost brzy. V tu dobu pro většinu dětí začíná teprve objevování, že něco jako cílená příprava a učení se něčemu konkrétnímu existuje a jak na to. Psaní vlastních zápisů má tak spíš jen paměťový efekt pro ty, co si to, co píšou, lépe zapamatují, pak trochu nácvik orientace v textu (nadpis, věta, heslo), ale jinak je to spíš věcí té čtvrté a páté třídy. Problém je, že tam se leckdy děti učí, čím jak co podtrhnout a kam napsat datum a číslo hodiny, ale k čemu jim ten zápis má být a jak ho dělat jinak, než opisováním rámečků z učebnice, jim zůstane utajeno.

Co se týče povinnosti pořizování a placení, tak u nás na prvním stupni bylo zvykem jen oznamovat částky, ale už máme vydaný pokyn žádat o souhlas, na druhém stupni se bez souhlasu rodičů nepořizuje nic. U mých vlastních dětí na jednom gymplu pracovní sešity nejsou vůbec, na tom druhém pro nižší gympl bylo povinné je pořídit, ale protože šlo o soukromý gympl, tak jsme to prostě brali jako součást nákladů. A vzhledem k tomu, že to bylo od Taktiku a fakt s tím pracovali, tak i spokojenost.