Zko, však ano. V tom se shodneme, že dokud nezazní jasné ne, tak určité chování korigujeme podle toho, co přijde jako společensky přijatelné nám. Tedy olíbávači, co jsou rádi olíbáváni, líbají a nelíbači vyčkají, zda se někdo na ně vrhne či ne. Já to nepoužila jako příklad toho, že olíbávači jsou špatní. Naopak, je to příklad, že já jsem z tohoto pohledu vnímána jako mimo normu a to i ženami, které mi na jednu stranu závidí, že jsem se nenechala olíbat, ale na druhou stranu by jim bylo trapné, olíbávači dát najevo, že tohle nechtějí. A jak sám píšeš, nechceš ženu urazit, že řekneš ne. A teď si představ, že ta žena by si na základě tvé reakce vyložila, že je ti to příjemné a pokračovala dál. Stejně by si musel dojít do bodu, kdy jí dáš najevo, jak to máš ty. A kdyby to byla šéfka nebo někdo, od koho něco potřebuješ, s kým chceš být zadobře, bylo by MOŽNÁ čím dál těžší to udělat, pokud už jsi to nechal zajít trochu dál. Teď nepodsouvám, ale přímo vymýšlím hypotetickou situaci. Třeba by si ji nechal, ať tě drží kolem pasu, protože přece to samo o sobě není nic špatného. No a pak už je jen krůček od toho, aby se to nějak posunulo, pokud by ta žena měla dobyvačnou povahu (což je teda spíše výjimka). Takže jako chlapovi se ti to asi nestane.