libiku,

i do té nejkrásnější katedrály a do největších duchovních zážitků v ní vstupuje zhusta něco nevhodného a obvykle si to tam přineseme s sebou my sami.

To, že v kostele nezkontrolujeme pečlivě, kdo dorazil, a pak se tam během bohoslužeb nezamkneme, přináší rizika "nevhodného vniknutí" světa. Někdy velmi nevhodného. Na druhou stranu to přináší možnost vhodného vniknutí někoho, kdo dovnitř chce nebo potřebuje jít, komu může bohoslužba něco přinést, nějak ho obohatit, přestože není "náš". Myslím, že to riziko stojí za to.

Psalas, že se církevního života moc neúčastníš, jestli se nemýlím. Nemůžeš právě proto připisovat mši svým způsobem až příliš silné posvátno, kam se ti tak úplně nevejdou nestandardně se chovající lidi? Svatost do chrámu a bohoslužby vnáší Bůh, ne my, a z mého pohledu viděno ji jedna výstředně se chovající osoba nemůže zase tak hrozně zkazit...