Já žiju v přesvědčení, že když se někdo naučí česky, tak se prostě naučí i další jazyk. Jen každému to trvá jinak dlouho, každý potřebuje něco jiného. Mám studenty, se kterými děláme jeden ročník několik let, protože prostě vše jde pomaleji, a zároveň mám fakt šikovné lidi, se kterými probereme dva ročníky v jednom roce.
Ale já bych u malých dětí hlavně nebazírovala na překládání. To je pro děti strašně těžké. Já s malými dětmi mám na ruce plyšáka, který mluví jen anglicky, děti na něj velmi dobře reagují a rozumí, odpovídají … ale kdybych po nich chtěla, aby stejnou větu přeložili, tak budou koukat a nebudou vědět, jak na to. I česky děti nejdřív cca dva roky jen poslouchají, než začnou samy mluvit. A to tu češtinu poslouchají denně a pořád a všude.
Já každoročně připravuju na 8G děti na přijímačky z angličtiny, a i když fakt dlouhodobě věnujeme spoustu času nácviku tvoření otázek a rozdílu mezi přítomným prostým a průběhovým časem, stejně to některým dělá velký problém. Já bych pořád dokola jen opakovala a opakovala a hlavně nechtěla to překládání. Pouštěla bych krátké pohádky v angličtině, aby dítě ten jazyk prostě naposlouchalo.