Ty řadovky mají něco typu komunitní zahrady - velký společný prostor. Navíc i ty kousíčky u domů jsou všechny prakticky stejné. Tj. buď tam mají nějaký lokální příkaz, jak smí zahrada vypadat, nebo, což považuju za pravděpodobnější, nejde ve skutečnosti o normální bydlení, ale o nějaké domy jednoho majitele, které krátkodobě pronajímá a venkovní prostor udržuje nějaký jeden zahradník. Nějaké prázdninové domy, hádala bych.

Kdyby tam reálně každý obyvatel každého domu vtiskl svůj rukopis, tak by to vypadalo neuspořádaně a podle toho, co by se vedle sešlo, by to mohlo vypadat i dost nehezky.

Maličké zahrádky oddělené malými ploty, se snahou nic nezastínit, jsou typicky klasické zahrádkářské kolonie. A i když měly svůj rozčepýřený půvab, tak k téhle úhledné jednotnosti to mělo na míle daleko a jako celek je za "krásný zahradní prostor" označil málokdo. Opticky se to totiž hrozně rušilo.

Upínáš se jen na oplocení. Ale to není příčina. Oplocení někdy může stísněnosti přispívat, někdy může naopak pocitu stísněnosti zbavovat, protože "uhladí" pozadí dobře formované zeleně.
Já už fakt nevím, jak Ti to vysvětlit, zkus nějakou knížku o zahradní architektuře. Třeba dobrá v tomhle směru je A.Wilson: Úpravy malých zahrad.