http://www.stavebnictvi3000.cz/clanky/ploty-bez-hranic/

Za první republiky bylo obecným zvykem umožnit kolemjdoucím libou potěchu oka. Pravidlem také bývala upravená předzahrádka. Plot ve stylu – můj dům, můj hrad, tedy neprostupná zeď, býval spíše výjimkou. A jestliže nemá dnes taková zeď sloužit jako ochrana proti hluku, mělo by tomu tak být i nadále.

https://rybitvi.cz/formular/noviny-rybitvi-2016.pdf

V současné době přibývá plotů, které tvoří hradbu neproniknutelnou i lidskému pohledu. Přitom plné ploty mají opodstatnění jen tehdy, když chrání nemovitosti proti nepřípustně vysokému hluku. Mít ničím nerušené soukromí je sice lákavé, ale nahlédneme-li na svůj plot i z druhé strany, musíme si uvědomit, že by jednou mohly ulice vypadat jako průchody mezi nekonečnými zdmi, kdyby každý uvažoval tímto způsobem. Dříve bývalo dobrým zvykem pochlubit se úhlednou předzahrádkou i větší částí zahrady. Dokonce to některé obce přímo vyžadovaly. Za první republiky bylo nařízením umožnit kolemjdoucím libý pohled. Dnes mají někteří tendenci koncipovat průčelí ryze účelově bez ohledu na tvář domu obrácenou do ulice. Můj dům, můj nedobytný hrad, můj plot, má zeď. Jistě, jde i o bezpečnost. Ale nesvědčí to i o našich mezilidských vztazích?