Nicméně k tomu ještě dodám: takhle jsem odcházela od chlapa já, ale šla jsem ze vztahu, kde byly velké hádky na denním pořádku, otec manipulátor a byl tam psychický teror a děti byli tři a výrazně mladší, nejstarší byl ve věku tvého malého. A nebyl u nás žádný nový přítel. Stěhovala jsem se na ubytovnu ve stejné ulici, o děti jsem dál pečovala po škole a školce, někdy u manžela, tedy u nich, někdy na ubytovně, kde teda nesměli přespávat. I tak to pro děti nebylo jednoduché, manžel jim vysvětloval, že jsem od nich odešla, a že on od nich nikdy neodejde, oba mladší měli potíže se mnou zůstat delší dobu, protože hned měli strach o tatínka, kolikrát pro ně musel přijet dřív, utrpení to pro ně bylo. Dneska už jsme všichni srovnaní, ex se oženil, děti jsou v pohodě jak se mnou, tak s otcem a jeho novou manželkou, ale stálo to dost sil. Máme společnou péči a pořád bydlíme do pár minut od sebe.