Monty,

to teda nesouhlasím.

Respektive takto: souhlasím s tím, že to je věc rozhodnutí, a jistě by člověk mající vhodné podmínky (dostatek prostředků a/nebo osob ochotných prakticky neomezeně hlídat) mohl žít prakticky jako za svobodna, ale:

- kdo z nás to má (prachy na neomezené hlídání nebo osoby ochotné hlídat, kdykoli si vzpomenu?
- co ta stránka, že když si člověk už to dítě "pořídí", tak mu chce taky něco předat ze sebe, což by mohl jen těžko, pokud bude neustále v haj.zlu?

Pokud jde o mě, tak jsem rozhodně s dětma neměla tolik času pro sebe jako před nima, a většinu toho času jsem "spotřebovala" na práci a profesi, která mě baví. Ale na koníčky v tom rozsahu, kterej byl dřív (několikrát týdně večer, cca dva víkendy v měsíci), prostě už prostor nebyl.

Nelituju toho v žádným případě, a taky si nemyslím, že s pořízením dětí život končí, jen rozporuju, že by to bylo prakticky beze změny. Není a ta změna je veliká.