Ó ano, také jsem otrokářem. Byť otrokářem poněkud nablblým, neboť by mne stálo výrazně méně úsilí udělat si to sama než se s nimi pořád dohadovat a připomínat.

Mí nebozí potomci musí:
vyskládat myčku (i na ně počkám, sama vyskládávám pouze pokud jsou víc dní pryč)
poskládat a roztřídit část suchého prádla (svoje a pár kousků tatínkových)
vynést tříděný odpad (plast a sklo)
čistit si plastové podložky/prostírání na stole
občas vysát (vychází to tak 1× za 14 dní, jinak já nebo muž)
občas s košem

Tak jednou do měsíce se je pokusím zapojit do většího úklidu, abychom společnými silami zmohli ten chlívek, který vytvoří běžné nepořádné fungování naší domácnosti. To je pak teprv rodeo, vztek a slzy, byť dopředu avizuji a vysvětluji nutnost, nepomůže ani to, že pokaždé při úklidu najdou věci, které zoufale postrádali v uplynulých týdnech...

Mám vždycky hrozné pokušení vše udělat sama, v klidu a pohodě. Dřív jsme měli 1× za 14 dní paní na úklid, ale už nechodí a já jsem na hledání jiné nenašla odvahu.