"A proč by měla prosit manžela (který musí ráno vstávat podstatně dřív než to dítě), aby dcerunky náhodou neubylo?"
Protoze jestli ji bylo tak blbe, ze nemohla se psem, tak je asi lepsi, aby sel manzel a ona se mohla v klidu vylezet? Nebylo to mysleno tak, ze tim nemela dite "zatezovat". A vsimni si prosim svoji argumentace - manzela musi prosit, ale dceri to ma dat befelem? Neprijde ti to trochu nefer, ze dospely si zaslouzi poprosit, ale decko ma skakat, jak se piska bez odmluvy?

"Jako sorry, ale fakt si myslíš, že je vhodný vychovávat stylem "když se mi nechce něco, co se fakt musí, tak stačí říct, že to dělat nebudu a moje slovo je svatý, udělá to někdo jinej nebo taky ne, ale mně je to u pr...le?"
Neni treba se omlouvat :) Kazdy mame jine nazory a jine vnimani. Ja si neumim predstavit, ze kdyz je mi zle, tak ze by mi syn na neco takoveho rekl ne. Ale za prve nejsem v te dane rodine a netusim, jake tam je pozadi pribehu a za druhe, syn neni pubertak. Myslis, ze je produktivnejsi vyostrit situaci na noze kvuli nejake chvilkove mentalni indispozici pubertacky? Udelat scenu, dat domaci vezeni, sebrat mobil nebo tak neco? Slovo meho ditete neni pro me svate, stejne jako neocekavam, ze pro nej bude svate moje slovo. Jsme oba plnohodnotnymi cleny rodiny a na vecech se domlouvame. Proto mi otazka "reknou vam deti ne" prijde mnohem absurdnejsi, nez ta popsana situace. Ja taky reknu synovi ne, nevidim duvod, proc by nemohl on. A to, ze to bylo v takovem neprijemnem kontextu, bud vypovida o nedobrych vztazich v rodine a tohle je jen spicka ledovce, nebo proste maticka ztratila trpelivost a jeji hrdost ji nedovolila vysvetlit dceri, ze ji je fakt blbe a s tim psem fakt nepujde. Argumentovat tim, ze psa chteli deti, je liche. Pokud se rodice svolili postupem casu k tomu, ze psa venci oni, je jakakoliv predchozi dohoda buhvi kolik let stara uplne irelevantni.