navíc teda mě trošku pobuřuje ne ten fakt, že to tak děláš, ale ten přístup "dítěti KOLIK CHCE, já dojím, ABYCH MOC NEUTRÁCELA".

Já vím, že je to upřímný a že je to lepší, než kdyby ses naoko tvářila, že ti to tak chutná, a nebyla to pravda, ale stejně z toho cítím něco trochu nezdravýho, stejně tak jako z Tvý umanutosti na to, kdo je bohatej a kdo chudej (protože třeba to s tím bydlením si za celej svůj život nevybavuju, že by někdo řešil, a pokud by jo, tak bych si rozhodně nemyslela, že já jsem méněcenná, ale že on je chudák)