"Říkám si, že přece nejsem takovej slaboch, přece musím v životě něco vydržet. Vědomí, že jsem to "nezvládla" nemůžu zkousnout..."

Manko,

jestli jsem to dobře pochopila, tak ty se staráš komplet o domácnost, děti, máš dvě zaměstnání a teď ještě těžce nemocnou maminku. Fakt není normální tohle všechno zvládat dlouhodobě bez podpory ostatních a bez pochopení partnera. Takže to, že tohle nezvládáš nebo nezvládneš není znak toho, že jsi slaboch, ale znak toho, že jsi úplně normální.

Myslím si, že by ti pomohly tři věci, které by měly nastoupit současně:
1. antidepresiva
2. uvědomit si, že nejsi povinna zvládat všechno, co na tebe ostatní hází, protože ty se tomu nebráníš
3. rozhodnout se, jestli chceš dál takhle žít s manželem. Jestli ti je soužití s ním větším přínosem než to, kdybyste se rozešli. Problém je, když žiješ s někým a stále od něj , by´t podvědomě něco očekáváš - podporu, pochopení a on ti to nedává. To člověka strašně deptá. Jestli se on není ochoten/schopen změnit a ty nejsi schopna přijmout jeho postoj tak, aby tě to netrápilo, měla by ses rozhodnout pro nějaké řešení.

Je toho hodně najednou a i to tě může odradit od toho, abys to začla řešit. Já bych ti doporučila, abys zašla nejdřív k psychologovi. Ten ti pomůže vše v hlavě srovnat a taky ti pomůže překonat odpor k AD.