To určitě - samozřejmě ulevilo a AD mě zřejmě včas zachránily před úplným kolapsem... Také je nijak nezatracuju...
Ale na druhou stranu jsou podle mě často takovou první volbou - proto je pro mě mnohem přínosnější psycholog, než psychiatr... Jen jsem prostě souhlasila s tím, že není třeba zatracovat ani ty obecnější rady (pokud člověk už není ve stavu "nevstanu z postele").
Smutná nálada, mrzutost, moc práce, doma dusno, frustrace - pokud má vnější příčinu (můj přístup, rodina), tak je za mě rozhodně příhodnější klidně někam na 14dní odjet (ono se to většinou doma nezblázní), věnovat se sobě, odpočívat, pokud to jde, tak se hýbat... a ano, pokud nic nezabírá, tak AD...
A rozhodně v žádném případě nezpochybňuji užívání AD, když je jasné, že to prostě v mozku nefunguje, chybí nějaký hormon atd - stejně tak jako léky na štítnou žlázu, cukrovku...