řekla bych, že jedeš na vnitřní motor, vnitřní pocit zodpovědnosti, že musíš všechno zvládnout a proto ti nepřipadá, že něco nezvládáš. Dle popisu ale to máš dost na doraz....pokud teda nemáš hospodyni a chůvu v jednom.
Potřebuješ mnohem víc relaxu, než nejspíš máš. Ale ty naopak plánuješ plný úvazek, nedivila bych se, kdyby se tvé tělo tomu zápřahu bránilo.
Jsou prostě takové typy žen, které nepoznají, že toho mají moc, jsou obětavé a okolí nemá pocit, že je nějak zatěžuje(manžel např). Objektivita je v tomto případě celkem nanic, protože každá jsme jiná a máme jiný práh toho, co je ještě únosné.
Mě říkali lékaři už kolem mých 20 let, že mám své potíže v důsledku stresu - já jim ale říkala, že to je blbost, že se necítím přetížená. Pravdou ale je, že jsem dojížděla na náročnou VŠ, přednáška za přednáškou, zkoušky, zkouškové jsem trávila na brigádě, chtěla jsem stíhat všechny svoje koníčky i kamarády a byl to prostě hodně velký stres, jen jsem to neviděla a jela jsem tak dál i v manželství a s dětma, dokud se něco nezvrtlo a já na to dojela, zhroutila se.
Zkus k sobě přistupovat trochu tak, jako se přistupuje k malým dětem - dost spánku, pohyb tak akorát, aby se děcko nepřetáhlo, malinko pohrát, malinko se něco učit, jídlo i odpočinek pravidelně.....