Ropucho, neříkám, že to něčemu pomohlo, prostě jsem byla na nervy a párkrát jsem mu v roce a půl na zadek dala. Ani se za to nestydím, taky to mohlo bejt horší a mohla jsem skončit na psychiatrii
.
Mé dítě naštěstí následky nemá, nikdy se mu nic nestalo, nikdy žádné zranění ani úraz, ale bylo náročný, mojí pozornost samozřejmě mělo, nepřetržitou
.
Ale byla jsem prostě na dně, rozjela se mi sociofobie, jak jsme byli neustále středem pozornosti a dítě bylo pro okolí za nezvedenýho spratka (před 25 lety to bylo mnohem přísnější a taky se nikam nesmělo s kočárem, nebyly supermarkety s dětskejma sedačkama na vozíku a z ruky mi skákal po hlavě na zem, snažil se, když jsem ho pustila, tak někam utek
).