Kat,

proč roztrhla?

Já to mám hozený taky trochu tak, a pokud by mi někdo dal třeba drahej osobní dárek, kterej by se mi netrefil do vkusu, a měl by potřebu mi takový dárky dávat pořád, i kdybych mu řekla, že to tak nechci, tak bych to brala jako že je mu jedno, co se mi líbí, jen když si prosadí svou, a pokud by ty prachy byly společný, tak by mi jich bylo i líto.

Ale teda to, abych se o tom dárku vyjádřila pohrdavě, to by mi i tak přišlo sprostý. V tu chvíli bych dárci poděkovala, že byl pozornej, ale někdy později bych s ním promluvila o tom, jak bych si to dárkování pro sebe představovala, a pokud by to bylo tak, že bych fakt nechtěla nic, tak bych mu na rovinu řekla, že nechci nic, ale pokusila bych se s ním domluvit na nějakým kompromisu, protože důležitý je i to, jak to vidí on. Chápu, že většině lidí by bylo blbý to přání "nechci pod stromeček nic" opravdu splnit, ale myslím, že by se to podle konkrétního člověka dalo vyřešit třeba poukázkou na vlastnoruční půlhodinový drbání zad nebo tak něco (co není nic hmotnýho a ten člověk to má rád).