to zní skoro jako lamentace mého otce
o své děti strach nemám, pořád mají tužby a přání, která se plní, taková, která se plní za dlouho a i taková, která se nesplní...
třeba syn už roky touží po playstationu nebo xboxu - no, nedočká se... mrňavka touží po zvířátku, má smůlu...
zároveň všichni touží cestovat, což se nám daří s naším rozpočtem jen málo, mnohem víc cestujeme po čr, do zahraničí spíš bez dětí...
takže i pokud by na té teorii něco bylo, o své děti se nebojím

ovšem naopak vidím, jak to dopadá, když dětské touhy nejsou vyslyšeny vůbec - může to vést až k chorobné potřebě plnit si svá přání okamžitě a neomezeně bez ohledu na reálné potřeby (teda jasně, v rámci možností)