Tak ona není písanka jako písanka a dítě jako dítě. Moje děti používaly stejnou písanku, malou (viděla jsem i formát A4). Dcera měla stránku v první třídě napsanou tak za 5-10 minut, moc se s tím nepárala, píše škaredě, ledabyle dodnes, je flegmoš. Syn psal úkol podstatně déle, odhaduji tak 20 minut, nic jsem samozřejmě nestopovala. Na rozdíl od dcery měl hrozně tvrdou ruku, protože dřív doma i ve školce odmítal malovat, malování bylo pro něj za trest. Vše mu trvalo dlouho, protože tvrdá ručka mu neumožňovala psát rychleji a navíc, narozdíl od dcery, je puntičkář a dodnes píše pomaleji, snaží se mnohem víc než dcera. Přesto mu ta stránka netrvala déle než těch 20 minut. V první třídě je na stránce velký obrázek a jen pár širokých řádků. Na každý řádek se tehdy vlezly maximálně dvě slova, dlouhé slovo jen jedno. Věty, myslím, že tehdy ještě ani nepsali, možná jednu. V tom prvním roce se do Vánoc synovi krásně uvolnila ruka a udělal velký pokrok, prostě potřeboval ruku rozepsat a to by bez psaní nešlo. Dnes píše na rozdíl od dcery velice pěkně. Je fakt, že dceřina učitelka v 1. a 2. třídě na psaní moc nebazírovala, a pak v třetí třídě dostali přísnější učitelku, která nad nimi lomila rukama, ale to jejich ledabylé psaní už bylo natolik zafixováno, že moc vylepšit nešlo.