Děkuju, moc děkuju všem, kteří jste se zapojili, že jste si vůbec přečetli, chvilku na nás i ty další mysleli :)

Děkuju hlavně ERICE, že do toho vnesla trochu širší pohled na problematiku pečujících - za tvou sdílnost a ochotu upřímně vyjádřit své (naše) obavy!

Moc mě potěšilo, jak se diskuse rozvinula, včetně Zetka - víme přece, že takoví lidi jsou - a jemu i vám přiznávám: ne, nejsem pánem svého osudu, nebo strůjcem svého štěstí; nicméně takto rozdané karty nebo tyto okolnosti mě nesmírně obohatily a postupem času jsme si vybudovali existenci poměrně snesitelnou a v našich mezích i hezkou a příjemnou.

Možná bych ještě poznamenala, že až tak nešlo o ten čas, který by nám někdo "měl věnovat", jako spíš a hlavně o tu informovanost široké veřejnosti, abychom čím dál méně byli (postižení A pečující) vystavováni připitomělým, nevěřícným, arogantním, přezíravým poznámkám a pohledům - prostě aby svět věděl, že jsme a počítal s námi. Už dávno neplatí, že lidi s hendikepem do společnosti nepatří, že mají být "uklizeni" do ústavů! (nadto tu právě řešíme, že tyhle "ústavy" jaksi nejsou). Teď ve vánočním čase budou vidět o něco víc..

A klub pro autisty není až taková výhra, jen měl doplňovat výčet, nefunguje úplně pro větší děti.. už delší dobu se vedení snaží něco vymyslet a vyladit, zatím nic; občas se účastníme tématických akcí (haloween, vánoční pečení), absolvovala jsem seminář na zvládání agrese u dětí (drsné!) nebo pobyt s programem pro děti i rodiče zvlášť, ale bylo to takové ..furt stejné.