Závidím a moc. Musí být skvělé nemít občas co dělat. Já sice bydlím v Praze a domů přijíždím něco málo o 6té hodině, doma se ale moc nezastavím. Se synem se sice učit nemusím, ale už jen slovními pokyny donutit puberťáka se jít učit (předstírat učit), uklidit si pokoj... je dost nářez. Něco času zabere domácnost (muž je celé dny v práci a během týdne nemá moc prostoru mi pomáhat). A zbytek: Moji rodiče, setkávání s přáteli, plavání, koníčky jako četba, fotografování... potřebovala bych mít ty dny o hodně delší. Ty žádné zájmy nemáš? S kamarádkami se nestýkáš?