Ani ne depresi, jako syndrom vyhoření ze kterého se vyvinula úzkostná panická porucha a pár sociálních fobií, což patří mezi psychické poruchy a léčí se antidepresivy.

Bojuju dosud, pomohly mi v základu léky, pak léky podporovaná (bez nich jsem nebyla skoro schopná fungovat) částečná změna životního stylu. Vše se mi změnit nepodařilo, někdy to bývá na hranici nemožného.

Občas mívám ještě propad, přichází to dost nečekaně, žádné jaro a podzim jak by se očekávalo, ale nic fatálního, vlastně to poznám jen na fyzických obtížích, psychicky se cítím v pohodě, maximálně víc unavená nebo otrávená a do ničeho se mi třeba nechce.

Jinak bych mohla zkopírovat příspěvky Persepolis co se projevů týče, u mne se to ještě více projevilo fyzicky, jak tělo zpanikařilo a začalo pumpovat adrenalin, připravilo se k "boji" a zablokovala jsem si krk, záda, začala se mi motat hlava, nevolnost, pak se přidávalo brnění v končetinách, nemohla jsem se nadechnout, začala jsem zakopávat.. no hnus fialový.