Určitě chůze po venku, v lese, ve sklalách, prostě v přírodě, alespoň té městské, když se nezadaří ta pravá opravdová. Chodím s pejsky, takže o zábavu mám postaráno. Po městě to moc nefunguje, tam je moc lidí. Leda když jsem na výletě v nějakém historickém městě, to jo. Někdy samota, někdy společnost lidí, ale u mně spíše ta samota, mám ráda takový ten "život ve své hlavě", kdy myšlenky a různé příběhy plynou a nikdo mi do toho nezasahuje. No ale taky toho nesmí být moc, to by z toho potom taky jednomu mohlo hrábnout ... Taky pomáhá nějaký tlustý historický román, začtu se do cizích osudů, pokud možno hodně dramatických a libuju si, jak se mám dobře. Těším se na určité seriály v TV, potom je mi ale líto, když to skončí, je mi po těch postavách smutno. Taky ráda zírám z okna, jenom tak (teď třeba pozoruju, jak zobou sýkorky na krmítku), to je ale tak na pár minut denně, ale mám z toho prostě radost. Nebo v létě pozuruji ptáčky, jak se koupou v misce, co jsem jim dala pod keř. No a kupodivu i úklid bytu nebo chalupy. Mám ráda ten proces, kdy se prostor kolem stává hezčí a uklizenější, příjemnější k životu.