Přidat odpověď
Libiku,
právě že nemyslím a mám pocit, že jsem to napsala tak, že to je dost jasný.
Pokud jde o cizí děti, jsem slepá a hluchá, pokud se chovají na můj vkus setrvale nevhodně, neřeknu rodičům nic a v tichosti se jim vyhnu. Přestanu je vyhledávat a oni nebudou vědět proč, ale co je mi do toho. Je to lepší než si je otevřeně znepřátelit.
Naštěstí děti kamarádů takovýhle nejsou, ač jsem psala, že ne všechny musím, tak i ty, co nemusím, jsou aspoň snesitelný a kamarádi jsou soudní lidi, takže vím, že dělaj co můžou a že je šance, že to ty děti časem přejde..
Ve své poznámce jsem měla na mysli nějaké výrazné zdravotní nebezpečí (třeba co já vím krvácející mateřské znaménko), kterého bych si třeba, kdybych byla zdravotník, všimla a věděla bych o riziku, které z toho může plynout.
Opravdu bys jako matka byla radši, kdybych držela hubu bez ohledu na to, že by tvýmu dítěti mohlo jít o život nebo o zdraví?
Předchozí